Konkrétní hodnoty (např. bod ohybu) uváděné na této stránce jsou objektivní informace převzaté nejčastěji z technických listů výrobků a krytin.

Kurzívou jsou zapsané moje subjektivní poznatky podložené třicetiletou praxí.

Průběžně sleduji novinky v oboru, ať už je to "střešní vpusť univerzální" (přínosná novinka), nebo "částečně modifikované pásy" (pěknej podvod na zákazníky).

Při zhotovení ploché střechy montuji nezbytné klempířské prvky jako např. žlaby či oplechování zhlaví atiky.

Na přelomu 50. a 60. let se u nás začaly používat pásy z izolační vrstvy z (oxidovaného) asfaltu a začala se provádět pokládka plnoplošným natavením plamenem. Pásy se při pokládce nahřívají proto, aby se vrstva asfaltu na spodní straně stala lepivá, jde tedy de facto o lepení.

Na konci 80. let se i u nás začaly objevovat pásy modifikované. To znamená, že v jejich krycí hmotě jsou aditiva zajišťující především odolnost proti praskání za nízkých teplot. Po převratu nastal v jejich užití bouřlivý rozvoj. Dnes jsou pro použití v ploché střeše optimální pásy SBS modifikované. Více na stránce Povlakové izolace.

Asfaltové pásy se natavují plamenem. Kladou se zpravidla ve dvou vrstvách. Pásy mají sílu (tloušťku) obvykle 4 mm. Síla 5 mm u vrchního pásu finální krytiny je již nadstandard. Povrch pásů určených jako vrchní (finální) vrstva krytiny je chráněn proti UV záření posypem z drcené břidlice. Nemusí se tedy natírat. Dvouvrstvá asfaltová krytina je tzv. pochozí pro údržbu, to znamená, že na ni může bez obav vstoupit pracovník provádějící údržbu střechy.

Pozn.: protože natavení pásů plamenem je vlastně lepení, a protože nejčastější barva ochranného břidličného posypu je zelená, použivají staří izolatéři (pokud si ještě pamatují, kdo jsou a kde jsou) výraz "lepit zelenou".

Asfaltové pásy lze pokládat i na polystyren. V tom případě se jako spodní (první) vrstva krytiny použije za studena samolepící asfaltový pás. Následně je na něj již plamenem natavena horní (druhá, finální) vrstva krytiny.

Jako krytina plochých střech se u nás před převratem používaly téměř výlučně asfaltové (oxidované) pásy. Ještě dnes (psáno 2024) můžeme vidět původní krytinu z 80. let. Bývá už značně "unavená", podle provádění či neprovádění údržby bývá povrch krytiny více či méně rozpraskaný, mohou vznikat boule a vrásy, krytina si už tu a tam občas ukápne, ale v zásadě stále drží. Podle mě - skvělý výsledek!

Samozřejmostí (doufám!) v dnešní době je použití plně SBS modifikovaných asfaltových pásů. Více na stránce Povlakové izolace.

Podle mých zkušeností očekávejte u dvouvrstvé asfaltové krytiny životnost asi 40 let.

Asfaltová krytina po 40 letech provozu. Ano, už je to zcela degradované, začalo to protékat a je nutná úplná výměna krytiny. Ale 45 let to sloužilo. Když uvážíte, že do toho pražilo sluníčko, mlátily do toho kroupy a zamrzal na tom tající sníh... Podle mě - skvělý výsledek!

Folie mPVC jsou jednovrstvou střešní krytinou. Kladou se volně na podklad a v přesazích se sváří horkým vzduchem.

Nejčastější chybou v pokládce je nedostatečné či zcela chybějící kotvení v přechodu z plochy na svislé části.
Kromě toho vnímám velmi negativně chemickou a rozměrovou nestálost folií. Ze hmoty folie unikají změkčovadla, folie se stává tvrdou a křehkou. Často se mPVC folie velmi rády výrazně sráží. Toho doprovodným jevem jsou napnuté a odtržené části folie od atiky a netěsné vpustě vysunuté z odpadního potrubí.

Střešní folie jsou z plastu. Víte, co udělá plast vystavený UV záření?
Podívejte se na půlminutové video Nestabilita plastu vůči UV záření na Youtube na mém kanálu "Ploché střechy Prakta Praha".

Přesto mohou folie, jsou-li správně a pečlivě montované, po určitou omezenou dobu dobře plnit svoji funkci. Z hlediska platných norem a předpisů jsou mPVC folie přípustnou, platnou a často doporučovanou variantou krytiny. A to zejména proto, že bývají obvykle levnější, než asfaltové pásy.

Podle mých zkušeností očekávejte u jednovrstvé mPVC folie životnost asi 20 let.

Jednovrstvé mPVC folie umím správně a kvalitně namontovat. Dokonce mě to i relativně baví. Přesto však tyto folie nepovažuji za krytinu s dobrou životností. Abych se dvakrát za kariéru potkal s jedním zákazníkem na jedné střeše - to je prostě nedostatečná životnost foliové krytiny.

Existují však i střechy, na nichž je jednovrstvá mPVC folie výbornou a někdy i nenahraditelnou variantou. A to jsou střechy s velkým množstvím prostupů, s mnoha svislými konstrukcemi, anebo s příliš nízkými prahy dveří. Takové detaily jsou často asfaltovým pásem neopracovatelné. Potom je volba mPVC folie dobrou variantou, i s vědomím nižší životnosti.

Moje zkušenosti jsou jiné. Je to drahé, a přitom se to sráží jako kterákoli jiná folie z mPVC.

Dopíši to, až zas někdy budu mít hromadu volného času.

Zatím se můžete podívat na stránku Srážení a krabacení folie na fotografie v 5. a 6. řádku. To je polyolefín po asi 12 letech provozu.

Jasně, že se sráží. Proto se klade ve dvou vrstvách, aby se přeložením desek eliminovaly v čase samovolně vznikající spáry mezi deskami. Přesto je to z řady dalších důvodů optimální materiál pro zateplení plochých střech.

Dopíši to, až zas někdy budu mít hromadu volného času.

Musí se to buď přilepit (natavení asfaltových pásů plamenem je de facto lepení), nebo přikotvit, nebo přitížit.

Dopíši to, až zas někdy budu mít hromadu volného času.

.

Dopíši to, až zas někdy budu mít hromadu volného času.

Ale netěšte se. Žádná krytina ani technologie montáže není nejlepší. Každá je vhodnější k něčemu jinému, do jiných stavebně-technických podmínek. Tisíc střech, tisíc možných řešení.